Drtivá většina sportovních akcí se bez aktivního zapojení dobrovolníků opravdu neobejde. Organizátoři velkých sportovních akcí potřebují obsadit značné množství pozic a doplňují tedy svůj organizační tým o dobrovolníky s tím, že doufají v jejich dostatečný počet (tedy v kvantitu), ale i v jejich kompetence (tedy kvalitu).
Úkolem dobrovolníků většinou bývá zajistit ty činnosti, které jsou v přímém kontaktu s diváky i aktivními účastníky. Především pokud se jedná o masové sportovní akce. Tyto činnosti bychom mohli charakterizovat jako „zodpovědné/monotónní/stresové“.

Zodpovědná činnost:

• Dobrovolník bývá v prvním kontaktu s diváky nebo účastníky sportovní akce.
• Dobrovolník disponuje všemi důležitými informacemi ke sportovní akci.
• Dobrovolník ví, kde další relevantní informace může získat.

Monotónní činnost:

• Může se stát, že dobrovolník při plnění svěřeného úkolu v rámci konané akce, stráví i několik hodin na stejné pozici se stejným úkolem.
• Činnost dobrovolníka může být i pro vnějšího pozorovatele naprosto marginální a nijak nesouvisející s pořádáním akce, ale i tyto pozice jsou důležité pro zdárnou realizaci akce. 

Stresová činnost:

• Většina pozic má jasně dané kompetence svých činností a dobrovolníci musí trvat na jejich plnění i třeba v kontaktu s rozzlobenými návštěvníky nebo obyvateli, což přináší i velkou dávku stresu.

Motivace k dobrovolnictví:

• Duch nebo filosofie, na nichž je událost založena.
• Angažovanost dobrovolníků jako místních, regionálních a národních občanů.
• Podpora vývoje a image místní komunity, regionu a národa.
• Hmotné a nehmotné zážitky – odměny a příležitosti, které událost nabízí.
• Kvalita a reference organizačního týmu a managementu dobrovolníků.
• Získání příležitostí k navázání nových přátelských vztahů s lidmi, kteří mají podobné zájmy.
• Touha být viděn, získání společenské prestiže; dobrovolnictví jako kulturní norma.
• Únik z rutiny, chuť zažít něco nového.