Kde začít. Už jako malá jsem ráda pomáhala. V domě, kde jsme bydleli, jsem nosila staré paní nákupy, chodila s odpadky, pomáhala s úklidem. Ona mě za to odměnila úsměvem, poděkováním, sem tam sladkou odměnou. Ve škole jsem pomáhala tomu, kdo pomoc potřeboval.
V době, kdy jsem se odstěhovala od rodičů, jsem se seznámila s paní, jež měla handicapovanou dceru a stejně starou dceru jako mám já syna. Na obě dívky zůstala sama, a tak jsem se jí snažila pomoci s vyřízením finanční pomoci a kompenzačních pomůcek pro péči o handicapovanou dceru. Tady působím dodnes, ale dnes už jsou z nás kamarádky. A jedno odpoledne v týdnu se snažím s handicapovanou dcerou strávit čas, a tak má kamarádka čas na mladší dceru, které se v té době může plně věnovat.
V době, kdy se narodil můj syn, jsem začala působit v rodinném centru. Tady jsme chystali různé kroužky, akce pro maminky s dětmi a pomáhali s volným provozem. Když byly synovi 2 roky, začala jsem chodit do domova pro handicapované děti jako dobrovolník. Tam jsem docházela jednou za týden a připravovala pro děti různé hry, povídala si s nimi nebo jen tak relaxovala. Vždy mě to nabilo a člověk si uvědomil jaké má štěstí, že je zdravý. Docházela jsem zde 2 roky. V té době už jsem se hodně zapojovala do charitativních akcí. První akce, na které jsem se podílela byla Andělské křídlení. Tady se prezentovaly různé neziskové organizace, které předváděly svou činnost, např. prodávaly výrobky ze svých dílen. Tato akce se vždy připravuje dlouho a pečlivě se vybírají neziskové organizace, zajištuje se propagace, prostory a další věci. Díky velké návštěvnosti tyto organizace pak z akce žijí celý rok. Také už se 9 let podílím na akci zvané Věncování, které organizují sestřičky z dětského oddělení onkologie v Olomouci. Tato krásná akce vznikla před 20 lety, kdy vznikla za účelem relaxačním, aby zpříjemnila období vánoc dětem a jejich rodinám, které na oddělení musí být. Tato akce se díky propagaci a snaze personálu rozrostla a dnes už je to čtrnáctidenní maraton. Všechny peníze, které se prodejem vydělají, jsou investovány do dětí na oddělení a jejich rodin. Také zde jsem se před dvěma roky snažila zapojit i svého syna, který rád také pomáhá a tvoří, aby si uvědomil, jaké má štěstí, že je zdravý.
Poslední typ dobrovolnictví je v oblasti sportu. Tady se pohybují od roku 2018, kdy byl v době olympijských her v Ostravě olympijský park. Zapojila jsem se i se svým synem do jeho organizace. Zde jsem dělala maskota, tuto roli si mohl jeden den vyzkoušet i můj syn a byl to pro něho obrovský zážitek. Díky tomu, že jsme tady na té akci byli, jsme se poté začali věnovat dalším sportovním akcím, získali jsme tím spoustu nových přátel, kamarádů a hlavně hodně nových zážitků. Mezi další akce patří například hokejová tombola, v rámci které jsme prodávali po celou sezonu losy na extraligových utkáních, a díky tomu jsme měli vstup zdarma. Po sezoně dostal syn nádherný dres a mohl chodit na hokej, na který si přál chodit. Také jsme se podíleli na MS v parahokeji, což byl nezapomenutelný zážitek. Byla to akce, kde organizátoři nejdříve rozdávali volné vstupenky, aby naplnili aspoň trochu halu, a po dvou dnech museli úplně zastavit volné vstupy, aby se dovnitř dostali platící diváci. Také tady jsem byla ráda, že byl se mnou i syn, a uvědomil si opět jak někteří lidé, kterým život přinese překážky do života se nevzdávají a bojují o každičkou minutu prožitou naplno. Také další akce jako superfinále ve florbale, mistrovství republiky v atletice nebo Zlatá tretra stály za to. Loni jsme se také opět zapojili do olympijského parku v Praze, který zde byl po celou dobu konání letních olympijských her. Zde jsem pomáhala v půjčovně kol, které byly zřízené po Praze k lepší přepravě návštěvníků. A druhý týden jsem byla přímo v olympijském parku, kde jsem pomáhala podle potřeby na různých sportovních stanovištích, kde si návštěvníci mají možnost vyzkoušet různé sportovní disciplíny. Nyní má v únoru proběhnout olympijský park v Brně v době konání zimních olympijských her, tak pokud mi to zdraví a rodina dovolí opět se zapojíme do jeho průběhu.
Zkrátka dobrovolnictví mě provází celý život, pomáhat mě opravdu moc baví a vždy mi každá pomoc udělala velkou radost a přinesla velké obohacení.
